Vývoj, práce a efektivita na Windows a MacOS (zamyšlení)

Dlouhou dobu jsem používal primárně pro práci a vývoj, celkově pro všechno “kreativního” stolní počítač a windows. Apple, respektive MacOS (dříve OSX) byl pro mě na macbooku spíše bonus, ideální cestovní zařízení, když nemůžu být u desktopu. Přeci jen stolní PC je v mnohém pohodlnější, nebo aspoň bylo.

Stále kombinuji práci na stolním PC s Windows 10 a cestovním macbookem. V Práci mám notebook s Windows 7 (velká, těžká cihla Dell Latitude) a k tomu “cestovní” macbook 12”, který se mu ale výkonem vyrovná. Největší potíž je, že k práci potřebuju několik funkcí, které nejsou na MacOS dostupné, respektive dá se to obejít přes virtuální Windows, ale ta zkušenost prostě není ono.

Posledních pár týdnů píšu ve volných chvílích články, kde je potřeba hlavně vlastní názor, objektivita a zároveň reálné zkušenosti, praxe, znova vlastní názor na občas velmi kontroverzní témata. (Budete hledat marně, nebojte 😀 )

Nicméně… Dlouhou dobu jsem byl majitelem MacBooku Pro 13” (stará verze bez retina displeje), která se mi na stříhání herních videí nehodila a proto stále vítězili stolní windows. Vloni jsem provedl upgrade na 15” verzi s touch barem, který mi sice výborně vyhovoval jak po výkonostní stránce, tak i po stránce displeje a touchbaru (mimochodem naprosto úžasná věc), ale pořád se jednalo v podstatě o pracovní stroj na úrovni desktopu, kde jsem stále zatuhnutý na platformě windows a řekněme starých návycích ( vyjma aplikací pro MacOS a iOS, kde jiná možnost než na Apple produktech není šance pořádně vyvíjet – jasně, swift je i například pro ubuntu, ale… vážně?)

Jak jsem psal v minulém článku – pořídil jsem si macbook 12”, který Apple konečně osadil procesorem Intel Core i5, který, narozdíl od procesorů řady mX slouží k něčemu víc než jen k efektivnímu a rychlému zobrazení reklam v Safari. Po dlouhých třech letech se konečně dostal na úroveň, kde byl MacBook Air někdy v roce 2013, ale v lepším balení, s perfektní klávesnicí a úžasným user experience, který mi na Windows 10 (potažmo i na Win7) chybí a kde dělám kompromisy co to jde kvůli zachování efektivního pracovního prostředí. Abych to ale nezakecal – v práci nám po dlouhé době konečně funguje tzv. Partial BYOD, tedy systém, kdy mám služební notebook se vším co potřebuju k práci a zároveň možnost pracovat vzdáleně na libovolném zařízení, které si zvolím. Mohu tedy krásně pracovat jak na služebním notebooku s Windows 7, kde mám vše co potřebuji, tak i na úžasném MacBooku který je přenosný, skladný asi jako poznámkový blok a zároveň mnohem výkonnější než “nadupaný Dell” který mám k dispozici.

Apple je v poslední době hodně propírán, zejména kvůli porovnávání Tima Cooka a Steva Jobse, ale to není nic co bych řešil. To je stejné jako porovnávat Henryho Forda a Elona Muska. Jasně, každý přinesl spoustu inovací a spoustu bot. U Forda to nebylo až tak slyšet, ale jakmile Musk udělá chybu, je z toho průser na tři doby.

Abych se dostal k jádru věci… za poslední cca dva, tři měsíce, kdy pracuji souběžně na Windows i na MacOS (stolní PC nebo nobetook versus macbook) jsem zjsitil jednu zásadní věc – produktivita u mě zůstává stejná, nicméně u kreativity na plné čáře vítězí macbook. Strašně dlouho jsem přemýšlel čím to vlastně může být a po poměrně složitém přemýšlění jsem zjistil, že to co mi nabízí macbook za pracovní prostředí (jak operační systém, tak i design samotného zařízení, klávesnice a všechno kolem) je mnohem dostupnější než ostatní notebooky (a že jsem hledal).

Dokážete si představit, že (kdekoliv se nacházíte mimo domov a kancelář) vytáhnete nevzhledný kus černého plastu, kde budete startovat systém (protože šetřím baterku), nebo vytáhnete hliníkový notebook tenký jako pár papírů a za vteřinu jste přihlášení? Zkuste si představit, že firmy jak IBM, Mozilla nebo Google, používají notebooky a počítače od Applu (mimochodem to byl můj největší šok na Google Developer Day 2010 v Praze), kde všichni zaměstanci Googlu měli macbooky… A já tam byl jak trubka s Fujitsu, který sice v té době výkonem Apple totálně zastínil, ale nesvítilo mi na zádech jablíčko (Hulána nepočítám, to je exot sám o sobě a doteď netuším, kdo ho tam pustil).

Je taky zajímafé, jak pomáhá vlastnit celý ekosystém. Jak vidno z předchozích pár vět, dlouhou dobu jsem byl kovaný v Androidu, měl jsem snad všechny nexusy, které byly, až do příchodu iPhone 4s, který jsem si navíc pořídil hlavně díky výhodné koupi Macbooku white. Najednou mi začal celý jejich ekosystém (narozdíl od androidu, kde doposud žádný neexistuje) dávat smysl. Proč používat telefon, když pracuji na macbooku? Proč se přihlašovat do operačního systému, když mám na ruce Apple Watch? K čemu mít chytrou televizi o X tisíc dražší, když mám AppleTV? Proč mít samostatně chytrou televizi, telefon, poočítač, hodinky s android wear, když můžu mít všechny zařízení absolutně sjednocené? Jasně, je tu daň v podobě absolutně (nebo totálně) uzavřeného ekosystému, kam se nedá vstoupit s čímkoliv jiným. Aplikace pro android můžu vyvíjet na MacOS, ale mít spárovaný android s MacOS? Ani náhodou, ale proč bych to dělal…

Poslední cca tři roky si uvědomuji, v čem je vlastně síla Applu a jeho produktů. V ceně? Ani náhodou. Zkuste si najít notebook se stejnými parametry (schválně nepíšu výkonem) za srovnatelnou cenou a zjistíte, že to nejde. Zkuste si najít stejnou symbiózu mezi produkty a zjistíte, že neexistuje.

A než se do mě všichni pustíte, uvědomte si, že u pracovního zařízení člověk kupuje to co potřebuje a ne to co mu přijde nejvýhodnější.. ano, žiju na špatné planetě, ale když vím že něco potřebuju, tak si to pořídím a neremcám jak je to drahý, nepořídím si aušus za 10 tisíc a pak nenadávám jaký to je krám… Jsem menšina a nestydím se za to.