Život s programátorem – deset pravidel, jak to přežít

Vzhledem k tomu, že programátoři, administrátoři, IT manažeři a jim podobní jsou drobet zvláštní cháska, je třeba k přežití s nimi zvláštních znalostí a dovedností. Podívejme se, jak na ně. Poznámka: Autorka článku má roční zkušenost soužití s programátorem jménem Altair.

Pravidlo první: Buďte flexibilní
Buďte připravena na všechny eventuality. Pokud nejste v jakýkoli okamžik schopná se během jedné hodiny sbalit a odjet do Spojených států, nebo na dovolenou na Korfu, nehodíte se na život s takovým člověkem. Když vám řekne „Napsal jsem článek proti Linuxu, nechoď ven, před domem čeká dav běsnících tučňáků”, zůstaňte doma. Pokud z ničeho nic prohlásí „Zítra jedu na konferenci do Barcelony”, zjistěte délku pobytu, sbalte odpovídající množství spodního a svrchního prádla a přibalte jej do tašky s notebookem – jedině tak je zaručeno, že si prádlo skutečně odveze.

Pravidlo druhé: Nečekejte romantické dárky
K Vánocům nečekejte nic romantického, jakékoli oblečení a už vůbec ne pozvánku na dovolenou. Připravte se na elektronický diář, nový mobilní telefon, kapesní počítač. K narozeninám nečekejte vůbec nic, pokud jste nebyla chytrá a nezaznamenala své datum do jeho Outlooku s nastavením reminderu na dva dny předem. Co se dárků týče, pokoušela jsem se Altairovi vyjít vstříc: Navrhla jsem mu, aby pro mě něco naprogramoval, podobně jako hudebník skládá své milé písně a básník sonety. Dočkala jsem se neurčité odpovědi „A co jako by to mělo bejt, ja nevím…” OK, spokojím se s pocket PC.

Pravidlo třetí: Nesrovnávejte se s počítačem
Nikdy se neporovnávejte s počítačem. Nemáte šanci vyhrát, zejména proto, že vás nikdy nebude tak snadné jedním stisknutím tlačítka vypnout, takže muž nemá ten správný pocit svrchované nadvlády. Také je hloupost žárlit na nové elektronické hračky – obvykle se rychle omrzí a tak rychle, jak přišly, končí v šuplíku. Pokud je opravdu nutné rychle vrátit počítačáře do reality, vyhrožujte vyhozením pojistek. Pozor – tuto výhrůžku není možné použít, je-li ve hře notebook! Chcete-li získat chvíli pozornosti, apelujte na základní lidské pudy a instinkty („Co kdybychom zašli na večeři, určitě máš hlad…”). Vašeho milého velmi potěší, nakladete-li před něj erudované otázky „Co si myslíš o budoucnosti elektronických knih?”, „Co z toho humbuku okolo Microsoft .NET má skutečně význam?” nebo „Přemýšlel jsi někdy o tom, jak skvělá by mohla být záznamová média na principu DNA?”. Nezapomeňte vatu do uší. Až vás to přestane bavit, začněte vyprávět o nesnázích s přípravou světlé nehrudkovaté jíšky, třeba mu to dojde.

Pravidlo čtvrté: Nenuťte ho k pohybu
Nepočítejte s tím, že ho donutíte k nějaké fyzické aktivitě, například (Pán Bůh s námi a zlý pryč, křižuje se počítačář) k pěší túře přírodou. Chození po venku má totiž spoustu nevýhod, které vám budou předkládány coby argumenty: Buď pálí odporné slunce, anebo nechutně prší, klimatizace mizerná. KFC, McDonald´s či jiná možnost rychle získat potravu není z přírody dosažitelná městskou hromadnou dopravou. Chození a pohyb vůbec bolí. Je to strašná nuda. Všechno je zelený. Nemají tu přípojku k Internetu, nemůžu si přečíst poštu. Pozoruju příznaky otravy kyslíkem a do pěti minut bude po mně, jestli okamžitě nepojedeme zpátky. Co ti ptáci furt tak křičí, kdybych si aspoň mohl přehrávat MP3… Než si nechat zkazit skvělý den, jeďte s kamarády a svého netopýra nechejte v kanceláři za pečlivě staženými žaluziemi.

Pravidlo páté: Nikdy nic nebude včas
Nikdy nic nebude včas. Člověk, který by se domníval, že v IT oblasti plné neustálých zvratů a hektického spěchu bude zvykem pracovat rychle a dodržovat termíny, by se mýlil. Na schůzky choďte zásadně s akademickou čtvrthodinkou zpoždění – i tak budete na místě dřív než on. Pokud zoufale běhá po pokoji a trhá si vlasy poté, co nahlédl do svého seznamu nevyřešených úkolů v Outlooku, uklidněte ho, nakupte několik tabulek čokolády, energetické nápoje a nechejte ho pracovat dva dny v kuse – práce sice nebude méně, ale ukonejší se tak jeho černé svědomí. Pokud si stěžuje, že stíhá kvůli vám málo práce a tudíž máte málo peněz, doporučte mu prodat některou z elektronických hraček – neudělá to, samozřejmě, a stížnosti přestanou.

Pravidlo šesté: S jeho přáteli se cítíte jako s Marťany
Večeře s jeho spolupracovníky není společenský dýchánek. Nezáleží na tom, co si obléknete, dokud nebudete mít uprostřed čela zapíchnutý procesor, nikdo vaše módní kreace neocení. Počítejte s tím, že pokud na večeři nebude nikdo „normální”, nebudete se bavit o dětech, o oblečení, dokonce ani o politice a státní správě. Připravte se na spoustu cizích slov. Mně obvykle pomáhá, když si představím, že jsem na marťanské lodi. Berte to jako hru. Nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit znát správný postup nastavení práv na SQL serveru, výhody používání uložených procedur nebo nejnovější bezpečnostní chyby. Při hovoru občas použijte slovo „implementace” nebo „dotnet” – nikdo neví, co to znamená, ale všichni to říkají, aby vypadali „in”.

Pravidlo sedmé: Opatrně s květinami
Opatrně s květinami a živými tvory! Stejně, jako 80 % bytostí ženského pohlaví, trpím silnou náklonností ke květinám. V dobré víře jsem se kdysi rozhodla pořídit do kanceláře živou květinu své drahé polovici. Šmahem jsem vyloučila všechny rostliny, které je nutno zalévat; po krátkém zaváhání byl jako dárek zvolen kaktus rodu Echinopsis, který kdysi vykvetl dokonce i mému otci (taktéž programátorovi) poté, co celou zimu nebyl zaléván. Pokud jsem doufala, že si miláček rostlinu nechá na svém stole vedle monitoru, aby se na ni aspoň občas podíval a vzpomněl si, od koho je ten romantický dárek, šeredně jsem se zmýlila. Po vyslechnutí poznámek typu „Na mém stole TO nebude … fuj, vždyť je to zelený! … určitě z toho polezou brouci” a „Nepočítej s tím, že TO budu zalívat” jsem kaktus umístila na svůj stůl hned naproti. O čtrnáct dní později jsem našla květináč na zemi vysypaný, Altaira stojícího vedle se zuřivým výrazem notně klejícího. Bylo mi razantně sděleno, že TA VĚC musí okamžitě pryč z jeho dosahu, protože ho zákeřně pobodala, když šmátral po prázdné zásuvce a že nestrpí ve svém okolí nic, co ohrožuje jeho zdraví. Echinopsis se stěhoval na okno, kde pak dlouhou dobu žil, šťastně a spokojeně.
Ponaučení: Pokud mu chcete koupit květiny, zvolte něco bez ostnů. Dejte to do vázy a za pár dní vyhoďte. Budete spokojená a vašemu partnerovi to nijak nenaruší pracovní prostředí.

Pravidlo osmé: Trpělivost růže přináší
Když už jsme u těch květin, buďte nekonečně trpělivá co se týče rostlin, jimiž jste obdarovávána. Než se Altair dopracoval ke krásnému pugétu rudých růží, musela jsem bez afektů přestát krom mnoha návrhů na koupi květiny umělé, třeba miniaturní pryšec v květináči zabalený ve velké kouli z novin, přepravovaný v kufříku na nářadí (rostlina to přežila, Altair jenom o fous).

Pravidlo deváté: Vzhled je záležitost podružná
Nesnažte se změnit jeho postoj k vlastní fyzické schránce. Člověk, který je jednou nohou ve virtuální realitě, nemá čas ani potřebu umývat se a česat, přičemž neexistuje spolehlivý způsob, jak ho k tomu donutit. Dle tělesné konstituce se počítačáři dělí do dvou větví – na příliš hubené a příliš tlusté. Hubení nejí vůbec (nepodařilo se mi zjistit, jestli se živí fotosyntézou nebo jinými chemickými pochody), tlustí jedí nárazově, nejčastěji v noci, podobně jako potkani; jedinou stopou nočních hodů je obvykle výrazný úbytek čokoládových tyčinek. Co se oblékání týče, programátor stěží postřehne, že venku přestal padat sníh a zelené barvy je poněkud více než obvykle. Na jaře tajně prohoďte zimní boty za letní (vsadím koláč proti psímu sucharu, že si toho nevšimne), roláky vyměňte za trička s krátkým rukávem. Čekejte na podzim a pak proveďte opačné kroky.

Pravidlo poslední: Don´t worry, be happy
Přistupujte ke svému partnerovi s humorem a laskavou odevzdaností osudu. Smiřte se s tím, že vaše drahá polovice razí heslo „Realita… hmm, pěkný místo, ale žít bych tam nechtěl.” Založte diskusní klub pro stejně postižené ženy. Vždycky existuje někdo, kdo je na tom hůř než vy – pomyslete třeba na manželku Billa Gatese. Don´t worry, be happy!